Historie JSDHO

Časté a velké požáry, to byla metla našich měst v minulých stoletích. Příčiny vzniku byly různé, u nás především neopatrnost. Velký rozsah požárů zavinila okolnost, že domy bývaly většinou dřevěné. Nebylo-li Vysoké Mýto ušetřeno hrozných útrap, které s sebou velké požáry přinášely, přece nebylo postiženo tak těžce jako jiná města. Zikmund Winter uvádí ve svém díle „Kulturní obraz českých měst“, že Hradec Králové lehl popelem za málo víc než sto let šestkrát, Klatovy vyhořely během 66 roků devětkrát a v Jihlavě hořelo za 38 roků v století XVI. sedmkrát.

Jinou příčinou velikého rozsahu vzniklých ohňů byl nedokonalý způsob hašení. Až do XVI. století bylo užíváno hlavně trhacích háků, palic na otloukání střech, žebříků, seker a nádob k polévání. V XVI. století přibyla k těmto pomůckám vozová stříkačka a později koše slaměné nebo přezné (tkané), hadice, džberové stříkačky. Tehdy se, snažili měštané klásti rozpoutanému živlu meze tím, že strhli střechu některého domu ve směru šíření ohně, jehož další postup tím zastavili.

Nebylo tehdy ve Vysokém Mýtě ani řádného vodovodu. Voda byla přiváděna z řeky Loučné dřevěným potrubím do dvou kašen na náměstí. Roku 1539 nastal v městě hrozný nedostatek vody, neboť řeka i roury zamrzly. V krutých zimních obdobích hrozilo tím více z nedostatku vody vážné nebezpečí v případě vzniku ohně.